Balkán 2017

02/10/2017 Sv. Jan – taverna Psiropoula

Sedíme v taverně ve Svatém Janu na konci silnice u moře – Johanka to našla dle mapy (poté, co vyloučila několik lyžařských středisek), jsou tu převlékací kabinky, sprcha, krásně vydlážděné náměstíčko, předpokládáme, že vše bylo pořízeno za peníze EU na podporu realizace rekreační funkce řeckých písčitých pláží, hlava XXII, písmeno c). Jediná drobná komplikace může spočívat v tom, že tu žádná pláž není, jenom malý přístav s rybářskými lodičkami, ani na ceduli, že pláž z technických důvodů nefunguje, nezbylo. Včera jsme užili tepla u moře a Johanka povalování se na pláži (já se snažil chytit nějakou rybu s obvyklým výsledkem). Spíme pak těsně u moře hned vedle kamínkové pláže, je krásně a teplo. Dnes jsme jeli do Delf. Snažil jsem se přes telefon najít nějakého průvodce, ale vždy jsem skončil u již neexistující firmy Borland. Jak jsem je a jejich produkty měl vždy rád, dnes mne nepotěšili. Ale prohlídli jsme vše důkladně i bez online průvodce a pak po cestě k moři ještě narazili na klášter Sv. Lukáše, což je klášter původem z 10. Století a deklarují jej za nejvýznačnější příklad byzantské architektury. Bohužel klášter za uplynulá léta utrpěl hodně šrámů a tak toho opravdu původního v něm moc není. Přijeli jsme sice po zavírací době, ale klášter byl stále otevřen, v jednom z kostelů probíhala večerní bohoslužba (za účasti dvou mnichů), je to krásné místo. A pak na pobřeží – čekali jsme kus nějaké pláže, kde se upíchneme, namísto toho je zde malé rybářské městečko (= taverna + cca 5 domů + cca 10 starých karavanů + 3 lodičky). Určitě tu bude klid, asi tudy přes noc moc aut neprojede. Popíjíme pivo Fix Hellas, Johanka se vrtá v internetu – právě zjišťuje, že řecky „ano“ se řekne „ne“ … asi zůstanu u své manuální komunikace. Všichni jsou opět velmi vstřícní, když jim řekneme, že jsme Češi, obvykle se zatváří zcela neutrálně (evidentně netuší, o kterém stepním postsovětském národu hovoříme), když ale řekneme Čekoslovakija, tak se rozzáří. Dnes jsem se při podobné příležitosti objímal s jedním starším Řekem, nedal na Čekoslovakiju dopustit (asi měl dobré zkušenosti se spolehlivostí našeho tehdejšího hlavního vývozního artiklu v boji) …

03/10/2017 Argos

Tak se nám to pomalu krátí. Dnes jsme přejeli na Peloponés, užili moře a teplé vody (zde je zajímavé, že voda v moři je nahoře studená a dole teplá – zcela to popírá moji představu o fyzikálních vlastnostech vody, ale řecká mořská voda má evidentně jiné vlastnosti, nežli vody ostatní). Uprostřed cesty jsme měli hlad a tak jsme zastavili u baráku s nápisem taverna. Mělo nám být hned divné, že na parkovišti je cedule, že se jedná o „idiotiko parking“. No, vstoupil jsem dovnitř, tam byla milá stařenka a tak jsem jí svojí plynnou češtinou sdělil, že máme hlad a že bychom rádi něco k jídlu (a pochopitelně jsem k tomu odpovídajícím způsobem gestikuloval). Stařenka na mne něco řecky vychrlila, z čehož jsem nerozuměl ani slovo. I udělal jsem druhý pokus ji požádat o něco k jídlu. Stařenka mi zcela evidentně sdělila totéž, co před tím, jenom o kus pomaleji a podstatně víc nahlas. Opět jsem nerozuměl vůbec nic, snad vyjma toho, že tvrdila, že něco „ne“, což ovšem z předcházejících lekcí řečtiny vím, že znamená „ano“. Když i na můj třetí pokus to dopadlo tak, že mi tato stará dáma zopakovala tentýž řecký text ještě podstatně hlasitěji (dle zásady, že pokud mi někdo nerozumí, začnu na něj křičet, protože to snad není možné, aby tak jasnému sdělení nerozuměl) jsem se zmohl jenom na eucharisto a vypadl středem. Když jsem při cestě k autu opět míjel tu ceduli o „idiotiko parking“, už jsem rozuměl tomu, o čem se mluví. Jedli jsme ze zásob na kopci nad touhle dědinou. Přejeli jsme korintský průplav a pak se nám po lehkém bloudění podařilo dorazit až do starého Korintu a konečně jej navštívit – když jsme tu byli minule v roce 2011 tak zavírali v 15:00, teď až v 18:00 a tak se to i s blouděním stihnout dalo. Prolezli jsme všechny ty staré šutry, postáli v místech, kde apoštol Pavel kázal nové učení, byli jsme moc rádi, že to tentokrát vyšlo. Spíme kus za městem Argos u moře, je lehký příboj, měsíc skoro v úplňku, je teplo. Pojedli jsme nakoupené ovoce (žlutý meloun, hroznové víno, broskve a granátová jablka) a já se pokusím se připojit přes mobil – třeba se to podaří odeslat (včera to nešlo, byli jsme v ďolíku a byl moc slabý signál). Všechny srdečně zdravíme.